Prší, prší, jen se leje...Kam koníčci pojedeme? No, včera jsem si vyjela na výlet, podívat se na Noc kostelů a stejně, jako loni pršelo. Jenže to mě neodradilo! Takže jsem si prošla čtyři kostele asi z deseti. Náhodou, o dva víc, než loni. Loni jsem s kamarádkou zapadla do baru na vínko, takže bylo po kostelících. Ale jakmile jsem šla sama, vešla jsem do kostela, kde jsem ještě nebyla, tak mi spadla čelist. Všude na mě dýchala atmosféra, jakou cítíte jedině v kostelech. Nechodím na mše, v kostele jsem byla po X letech, naposledy v únoru, kdy mi umřel děda. Tak nádherné zpracování oblouků, vitráže, klenby, varhany...
Ale nejvíce mě zaujaly fresky. Sice měly náboženské motivy, ale dokážete si představit, jak muselo malíře bolet za krkem? No, já jim to nezávidím. A myslíte, že měli štafle? Nebo to malovali na žebříku? A jak vlastně mohli stavět tak nádherné a monumentální stavby? A jak mohli udělat ty lomené oblouky? Překvapilo mě, kolik lidí se chodilo dívat. V každém kostele měli i program, v jednom dokonce odhalili jeho tajemství - hrobku jedné rodiny. O této hrobce nikdo nevěděl, našli ji nedávno.
Mám pár fotek, ale bohužel z telefonu, tak jestli budou použitelné, nějaké sem dám.
Žádné komentáře:
Okomentovat